Náš únik do pohody
Byl to nápad, který se zrodil někdy v zimě – co kdybychom ochutnali víno Kopar přímo ve Villányi? Jen my dva, kamarádi, kteří mají rádi dobrý golf, ještě lepší víno a klid ve spa, ve kterém si člověk konečně vydechne. A tak jsme loni na jaře naložili hole do kufru, nastavili budík na brzké ráno a vyrazili směrem Maďarsko.
Tata – golf pod starými duby
Z Brna jsme odjížděli za ranního šera, ale nálada byla výborná. Po necelých třech hodinách jsme už stáli před Old Lake Golf Club v Tata, krásném hřišti ukrytém mezi lesy a jezery. Hřiště bylo ve skvělé kondici – mírně zvlněné ferveje, lesklé greeny a k tomu klid, který v městském životě chybí.
Po hře jsme se ubytovali přímo na hřišti a zatímco jeden z nás relaxoval na pokoji, druhý se vydal na krátký průzkum městečka Tata. Tiché uličky, krásný zámek u jezera a kavárna s výhledem na vodu – bylo to jako vrátit se na chvíli do jiného století.
Lanýže v Palkonya a víno od Gere Attila
Druhý den jsme se po snídani v hotelu vydali dál na jih – směr Palkonya, malebná vinařská vesnička, která vypadá, jako by ji někdo vystřihl z katalogu. A tam nás čekalo něco opravdu neobvyklého – sběr letních lanýžů. S doprovodem průvodce a vycvičeného psa jsme procházeli lesy a nacházeli černé poklady, které jsme si pak rovnou dali k obědu. Jednoduché, ale neuvěřitelně chutné jídlo.
Odpoledne jsme se přesunuli do Villány, vinařského ráje na jihu Maďarska. Ubytovali jsme se v hotelu Crocus Gere Borhotel, který je propojený s vinařstvím Attila Gere – jméno, které zná každý, kdo se aspoň trochu vyzná v kvalitním víně.
Nejprve ale relax, wellness centrum, který nám připomněl, proč jsme sem vlastně jeli. Když jsme pak večer usedli ve vinném sklepě a ochutnávali vína od Attila Gere – plná, zemitá, s charakterem – věděli jsme, že tohle je ten typ dne, který si člověk pamatuje roky. Večer jsme zakončili tříchodovou večeří s párováním vín – a každý chod jako by přesně věděl, s jakým vínem se má potkat.
Poslední snídaně a zpátky do reality
Ráno jsme se probudili sice trochu unavení, ale spokojení. Snídaně byla bohatá a klidná, žádný spěch – jen tiché balení, loučení s krajem a pohled zpět přes rameno. Ještě pár fotek a pak už jen cesta zpět do Brna. Po cestě jsme si říkali, jak skvěle jsme si užili golf, dopřáli si gurmánské zážitky a odpočinek. A taky že není vůbec špatný nápad udělat si z tohohle výletu tradici.